4×4 Milešovka

5 minutes

Závod pro fanoušky výběhů do kopce a seběhů z kopce, Českého Středohoří a především Milešovky. 

Foto: Václav Bašek

Proč 4×4?

Už při prvním výstupu si říkám, že pohon 4×4 by se mi moc hodil.  Jsem tak vděčná za svého psa Tofeeka, který se mnou do toho šel. Zabírá všemi tlapkami. Ovšem můžete tušit, že 4×4 není síla pohonu, ale popis charakteru tohoto závodu ve zkratce.

Jedná se o čtyři výstupy během jednoho závodu a to v každém ročním období. Máte tak jedinečnou možnost poznat Milešovku, královnu Českého Středohoří, ze všech čtyř stran v proměnách času celého roku. Startovné je symbolické a celý výtěžek jde na „Sbírku pro Terezku“ z Bíliny. Takže ano, nečekejte medaile a odměny za dokončený závod. I proto závod nemá rozdělené kategorie. Na startu se tak sejdou běžci, běžci se psem, chodci a Nordic walking.

Trasa je dlouhá 14km a celkově se nastoupá 1270m.

sobota 12.8.2017 8:00 start

Vstávám v 6h ráno, abych napojila svého psa, Tofeeka, a dobře ho připravila na závod. Ke snídani tak dostane misku vodu ochucenou čerstvým masem. Trocha energie a dostatek vody je potřebná, aby byl dobře hydratovaný. Se snídaní nezapomínám ani na sebe. Vyjíždíme, na dnešní závod se těším. Je to pro mě zakončení celé série čtyř závodů na Milešovku, vždy absolvované se psem.

Jsme na místě, u hřiště na Milešovce. Několik minut před startem vyvenčím psa, ať je pak vše v klidu a pes není nervózní. Pár minut před startem nasadím Tofeekovi postroj a pak už přesně ví, že se jde běhat. Nadšeně kvílí. Ačkoliv tak projevuje radost, ostatní běžce spíš děsí.

Když Véna, pořadatel, písknutím odstartuje závod, vyrážíme vpřed. Už od začátku je cesta do kopce, a tak si jen prorazíme cestu na přední pozice a pak zmírňujeme tempo, abychom to nepřepálili. První výběh je z Milešova, po červené turistické vzhůru po kamenité stezce. Nahoře si pípnu čip a stejnou cestou sbíhám dolů. První seběh si vždy naplno užívám, i když je nejvíc kamenitý a cesta je spíše jak pro kamzíky. Tofeeka si ještě před seběhem srovnám k noze, tak aby mě dolů netáhl. A s myšlenkou, že závody se vyhrávají v sebězích to pouštím dolů. Přímo letíme. To mě baví.

Foto: Erik Pohl

Z předchozích závodů už vím, že v dalších sebězích to bude horší. Nohy mám unavenější a už nejsou pod takovou kontrolou, aby mohly vybalancovat všechny nerovnosti na cestě. Běžím na maximum, ale pořád mi v hlavě svítí majáček, že taky chci běhat stále bez přestávky způsobené zraněním.

Na úpatí Milešovky odbočujeme vlevo a letíme chvíli po rovině. To Tofeeka baví, může běžet rychleji a není to jen čistá makačka do kopce. Vlají mu uši a to má moc rád. Po pár set metrech začíná opět stoupání a výstup na vrchol po modré turistické značce, trasa od Velemína. Udržuji tempo rychlé chůze a chvílemi se rozběhnu, abych Tofeeka udržela namotivovaného. Kousek pod vrcholem už se proti mně doslova valí vítězná trojice chlapů. Zastavuji a čekám, až proběhnou, ať mě nevezmou sebou dolů. Na vrcholu se opět pípnu a hurá dolů stejnou cestou.

Na úpatí Milešovky opět odbočím vlevo a opět dávám možnost Tofeekovi užít si trochu rychlosti v běhu po rovině. Nabízím mu koupání a pití v louži. Tak si jen lízne a pádí dál. Počasí je příjemné, chladné, Milešovka na vrcholu hlásí 9°C. Ideální teplota pro psa v zátěži. Maká a nepřehřívá se.

Jsme na třetím výstupu, na cestě z Bílky. Třetí výstup je pro mě vždy kritický. Kromě toho, že začínám pociťovat únavu nohou přichází i zrádné myšlenky. „To je magořina, takhle se hnát a rovnou 4x nahoru.“ „Proč to dělám?“ Přesto nesnižuji tempo a jdu dál. I proto, že za sebou mám soka. Nechci se nechat dát. Takže rychlochůzí prokládanou během vystoupáme po třetí na vrchol. Uf už pološťastná.

Poslední seběh, který mi připadá nekonečný. Kamenitou cestu už tak snadno nesdolávám, o to více kleju při každém nepříjemném došlapu. Poslední rovinka na úpatí kopce a opět stoupáme vzhůru. Tentokrát po cestě vedoucí z Černčic. Je nejmírnější a je tam nejméně kamení. Tofeek už toho má taky dost a tak chvílemi jde volněji, ale stále se mnou. I když už netáhne, stejně je to taková psychická podpora. Nejsem v tom sama. Poslední metry na vrchol jsou těžké, ale vím, že nakonec přijde odměna. Ten pocit, že jsem to zvládla, překonala sama sebe a nevzdala to. Tedy zvládli jsme to, já a Tofeek. Je to můj Pan Pes plný odhodlání.

 

tipy pro běh se psem:

před závodem včas (asi 2hod předem) psa napojit

v čase, kdy se rozehřívám před startem vezmu psa sebou, aby se vyvenčil

postroj nasazuji pár minut před startem

během závodu mu dopřeji čas na pití, popř. koupání především v horkém počasí

po závodě nechat volně vyběhat, dát napít a nechat v klidu, jídlo dát min. hodinu po závodě

 

Napsat komentář